Můj butik je hra s atraktivním tématem – obsluhování zákaznic v luxusním butiku. Netrpělivé fanynky módy stojí ve frontě před vaším obchodem a čekají jen na to, aby si právě u vás mohly vybrat nějaký ten model za tisíc dolarů. Zní to slibně, obzvlášť pro fanoušky obsluhovaček. Na to, jak se hře podařilo naplnit očekávání, se podíváme v následující recenzi.
Můj butik nepřichází s žádným příběhem ani úvodní scénou, která by hráče nějak uvedla do děje – zkrátka proto, že žádný děj vlastně není. Průvodce tak uvrhne hráče rovnou do prvního herního kola, na kterém mu ukáže, jak bude hra probíhat – a pak už jej nechá, ať se baví.
Můj butik
Princip hry spočívá v tom, že po obrazovce plují pásy s vyznačenými doplňky a hráč musí ze spodní nabídkové lišty vybírat ty správné a doplňovat je na vhodná místa. Pokud se mu do daří, vytvoří tímto způsobem model, který si zákaznice vybrala, a ta spokojeně odchází. Během jednoho levelu je třeba takto obsloužit hned několik zákazníků. Každá úroveň se dá zvládnout do pěti minut.
V průběhu hry je možné sbírat peníze, za které se potom přikupují nové modely nebo dárky pro zákaznice. Naše klientky totiž mohou být dlouhým čekáním trochu popuzené, a tak je občas můžeme uklidnit nějakou tou kávičkou nebo novinami k přečtení.
Každá úroveň má stanovený finanční limit, kterého je třeba dosáhnout. Nicméně neexistuje časový deadline, takže dosáhnout na požadovanou úroveň není s trochou zručnosti zas až takový problém. Navíc pokud si za peníze koupíme v katalogu některý dražší model, který pak budeme svým zákaznicím nabízet, máme dosažení cílové částky brzy v kapse.
Není obsluhovačka jako obsluhovačka
Už z výše zmíněného popisu je zřejmé, že se nejedná o klasickou obsluhovačku. Nepobíháme po prostoru a nevyrábíme ani nepředáváme zákaznicím jejich zvolené výrobky, dokonce ani nesbíráme peníze. Do určité míry hra připomíná žánr spoj tři nebo některé postřehové hry či třeba puzzle, ani do těchto škalulek však zcela nezapadá. Autoři zkrátka měli nějakou vlastní vizi a tu realizovali.
Bohužel musíme konstatovat, že výsledek není příliš zábavný. Po obrazovce nám plují stíny, do kterých je třeba doplňovat barevné módní doplňky. Když správně dosadíme několik tvarů, označí se jedna zákaznice jako obsloužená – a následuje další a znovu a znovu až do ukončení kola. Zpočátku to vypadá docela zajímavě, ale když se stále stejný princip opakuje dokola a jedinou změnou jsou tvary módních doplňků, brzy to začne být tak trochu nuda.
Promarněná příležitost
I tak se jistě najdou hráči, kteří si hru užijí a třeba u ní hezky zrelaxují. Přesto se nám však zdá, že si autoři mohli dát s nápady a celým konceptem trochu víc práce. Rozhodně by neuškodilo, kdyby hráč (v tomto případě zřejmě především hráčky) mohly samy navrhovat některé módní kousky nebo alespoň měly možnost skládat modely z jednotlivých kusů dohromady. Hře by prospělo, kdyby zákazníci nebyly jen vizitky v rohu obrazovky, ale „živé“ osobnosti, které netrpělivě podupávají u pultíku, jak to vídáme u jiných obsluhovaček. A tak dále – zkrátka nápad skvělý, provedení dost průměrné.
Rébusy jako svěží prvek
Na druhou stranu byl skvělý nápad vložit do hry minihry. Mezi monotónními koly působí jako příjemné osvěžení a trochu rozbíjí jednolitost celé hry. Nejsou obtížné, stačí pár kliknutí a minihra je vyřešená, ale rozhodně to působí jako vstřícné gesto vůči hráči a snaha ho zaujmout a víc zabavit.
Grafická stránka – z rubu i z lícu
Grafika je trochu starší, ale to by samo o sobě nevadilo. Jejím nejpovedenějším prvkem jsou módní doplňky, které se vsunují do běžících pásů během hry. Jedná se o lodičky, náhrdelníky, náušnice, kabelky, čepice, čelenky nebo dokonce korunky – a tyhle prvky se vážně povedly. Jsou hravé a oko každé parádnice při pohledu na ně jistě zaplesá.
Docela se povedly i vizáže jednotlivých zákaznic a graficky špatné nejsou ani minihry. Škoda jen samotných modelů, pro které si módy chtivé ženy do butiku chodí – ty by totiž mohly a měly být mnohem nápaditější, barevnější a lépe provedené. Provozujeme přece módní butik, nechceme v něm vidět nějaké fádní a omšelé kousky.
Po grafické stránce je tedy hra spíše podprůměrná s některými povedenými prvky. I na tomhle by se dalo víc zapracovat.
Devadesátkový hudební doprovod
Hudební kulisa není špatná, ale jako celá hra spadá spíše do škatulky her, které se hrály dřív. Působí, jako by tam byl nahrán odněkud z devadesátých let. Každopádně poslouchat se dá a vlastně se k celkovému pojetí hry docela hodí.
Co tedy od Mého butiku čekat a nečekat?
Rozhodně se můžeme těšit na oddechovou zábavu, při které můžeme dokonale vypnout a soustředit se jen na vybírání správných tvarů. Vybírání a kupování nových modelů pro butik bude pro většinu hráčů a hráček atraktivní částí hry, u které se jistě rádi zdrží. Potěší jistě i zmíněné minihry, které v podobných hrách nejsou zvykem.
Pro koho je hra určena?
Milovníci klasických obsluhovaček budou zřejmě z Mého butiku trochu zklamaní, ale i některé z nich by mohl zaujmout netypický formát. Hra je to stoprocentně oddechová, takže ji doporučujeme všem, kdo u hraní rádi odpočívají. Potěšit by potom mohla hlavně menší děti, které na ní mohou hezky potrénovat postřeh a také rozeznávání tvarů. Obzvlášť malé parádnice by v Mém butiku mohly najít zalíbení.
Jak Můj butik získat?
V současné době můžete hru díky slevové akci získat jen za 99 Kč. Nově je totiž v elektronické distribuci, a tak ji můžete mít do pár minut po zaplacení.
Další variantou, jak se k Mému butiku dostat, je zakoupit kolekci 25 her. Najdete na ní spoustu her – od hledaček, přes obsluhovačky až po logické hry – a jednou z nich je právě Můj butik.