Ukradené vzpomínky: překvapivě pozoruhodná hra

Ukradené vzpomínky mají premiérové vydání ve sběratelské edici. Pojďme se podívat na to, co tahle thrillerová, potemnělá hra může přinést zkušeným hráčům hledaček.

To, co během hraní Ukradených vzpomínek spatříte, vás bude nejednou nutit k úvahám, jestli to dává nějaký smysl… protože nedává. Dřevěná panenka ve velikosti člověka visící z mostu, nebo housle uvězněné v mase ledu u telefonní budky, pro nic z toho byste logické vysvětlení nenašli.

I když by tyto „nevysvětlitelnosti“ byly příliš fantasy i na pohádkovou hru, nějakým zázrakem (nebo snad kouzlem) hrají jednoznačně ve prospěch tohoto titulu. Představují pádný důvod, proč být zvědavý (a třeba se i těšit) na to, co na vás čeká dál.

Přitom hra v prvních minutách působí tak fádně, monotónně. Vaši pozornost v ten moment bude držet pouze dechberoucí grafika, která je jasná a ostrá i na tmavých lokacích, příběhové scény a zvuk. Kvalita, různorodost a autenticita zvukových efektů zcela překrývá nevýrazný soundtrack. Tomu, aby vás nadchlo i samotné hraní nebo příběh, musíte dát hře několik minut čas. Vždyť se také říká, že trpělivost růže přináší. V tomto případě by se klidně slušelo říct pugét.

Nečekaně splněné přání

Brian, Julie a Rose tvořili ještě před několika měsíci jednu velkou, šťastnou rodinu. Jenže pak Brian zmizel. Bez jediné stopy nebo slova. A nebýt narozeninového přání malé Julie, možná to tak zůstalo.

Když holčička po sfouknutí svíček na dortu vyřkla své přání vidět tatínka, nečekala, že se jí splní, natož okamžitě. Ona i Rose, obě byly přesvědčené, že je Brian mrtvý. Stačilo však pár vteřin, aby o tom vážně zapochybovaly. Těch pár vteřin, během nichž viděly Briana v televizi, jak na ně mluví a snaží se je varovat. Oběma došlo, že nejde o předtočený vzkaz, který se „náhodou“ po roce sám přehrál.

Všímavé Julii neuniklo, že její tatínek na záběru stál před jakýmsi motelem, který dobře poznává… ze snů o otci. V roli Rose proto neprodleně berete auto a malou Julii a vyrážíte směr neznámý motorest. Doufáte ve šťastné shledání s milovaným Brianem, jenže místo toho přicházíte i o dceru.

Obyčejnost s přidanou hodnotou

V pokoji, kde byl Brian ubytovaný, si za sebou Julie všimne dveří, které se pomalu otevírají… a uvidí v nich svého tátu! Než se Rose stačí vzpamatovat a zareagovat, její dcera se drží za ruku s někým, kdo se nápadně podobá Brianovi, a mizí skrz portál do jiného světa.

Dveře se zabouchnou a změní v papír. Portál je uzavřen. Zdánlivě bezvýchodná situace má nakonec primitivní řešení – chybějící část dveří stačí dokreslit a vybarvit, aby se portál znovu otevřel. Výpravě za záchranu dcery i manžela už nic nebrání. Právě vstup do jiné dimenze bude paradoxně tím okamžikem, po kterém začnete chápat, o co se tato hra snaží, a přijdete jí skutečně na chuť.

„Ukradené vzpomínky“ rozhodně nejsou výkladní skříní kreativity nebo inovace, jejich přednosti totiž spočívají ve využívání dobře známých konceptů, dotažených k dokonalosti. Ke každému prvku hry se vývojářům podařilo přidat něco navíc, aby hraní bylo ve výsledku zábavnější a příjemnější.

Spoustu úsilí musela spolykat už jenom práce na četných detailech, kterých si během prvního odehrání všimnete pravděpodobně jen sotva. Scenérie umožňují proklikat sebemenší kout, díky čemuž se často dozvíte další indicie k pokračování příběhu nebo si dáte lépe do souvislostí to, co už víte.

Milou změnou je i formát různých příběhových poznámek. Ty v hledačkách nejčastěji nacházíte v podobě všemožných cárů papírů, na nichž jsou uvedeny informace, bez kterých byste se asi i obešli. Ne však zde. Jelikož je obtížné jim najít nějaký informativně přínosný charakter, vydali se vývojáři cestou interaktivity. Příběhové poznámky tak jsou nejčastěji formou papírových skládanek, s nimiž můžete interagovat, a tím měnit jejich vzhled a poselství, které je často dvousečné. Někdy doslova. I když k tomuto hračičkování nejste vyloženě nuceni, u některých poznámek či vzkazů se mu úplně nevyhnete, protože si tím uvolníte např. kód k nějaké šifře.

Co se děje v domku pro panenky?

Pro vyprávění příběhu je stěžejní domek pro panenky, který se Brian chystal dát své dceři, leč nakonec jste ho našli vy. Jen má jednu zásadní vadu – žádná panenka v něm nebydlí.

Ty budete nacházet až během pátrání po obou členech rodiny. Jakmile nějakou najdete a umístíte ji do domečku, ožije a přehraje vám scénku, jež odhalí malý kousek Brianovy tragické minulosti. Zjistíte totiž, že o něm nic nevíte, že se tak nějak neměl k tomu říct vše. Děj tím šikovně získává ještě jednu menší příběhovou linii, aby celá hra nebyla jenom o zachraňování dcery… což je bez diskuse častý námět hledaček.

Upletený vtíravý pomocníček

V Brianově pokoji č. 6 najdete pleteného panáčka, který po zmizení dcery zničehonic povstane a vy od něj nečekáte v prvních okamžicích nic jiného, než že po vás půjde. Koneckonců jeho strašidelný vzhled k nějaké záporácké roličce přímo vybízí.

Opak je ale pravdou – má za úkol pomáhat. Krom toho, že vám bude ukazovat kde co najít, nenechá si také ujít sebemenší příležitost k tomu, aby vás zásobil notnou dávkou doporučení a rad. Občas by se hodila možnost ho vypnout, protože přeci jen na některé souvislosti chcete přijít sami, chcete mít dobrý pocit z toho, že jste něco sami odhalili… a tento panáček vás o něj v určitých okamžicích obírá.

Hledaček málo, zato variability hodně

Hledacích úrovní je v této hře jako šafránu. Než narazíte na první úroveň s klasickým hledáním podle seznamu, připadá vám, že už máte za sebou třetinu hry. Pokud se ale řadíte mezi hráče hledaček, které přesně tento typ hledání nebaví, tak se samozřejmě zaradujete.

I tato část hry je o interaktivitě a troše vybočení z normy. Místo na seznamy se ztracenými předměty se tak připravte na hledání klíčů, rozdílů… nebo krabičky zápalek. Výběr hledaček se uchyluje spíše ke strategii nabízet pokaždé něco jiného než to samé dvakrát za sebou.

Je to hlavně o minihrách

Taktéž na minihry je začátek hry chudý. Po zvládnutí úvodních lokací ale nutno říct, že se situace rapidně zlepšuje, až jste nakonec minihrami téměř zavaleni. Některé z nich pro vás budou nové, nepoznané, jiné zase důvěrně známé. Při tom počtu, kolik jich budete řešit, se ale občasné zakulhání kreativity dá pochopit.

Hra má i sběratelku

Ukradené vzpomínky vyšly i ve sběratelské edici – tam na vás čeká například bonusová kapitola, která vás opět zavede do tajemství minulosti. Kromě ní můžete očekávat i další bonusové materiály. Chcete si některé minihry zahrát znovu? Ale prosím! A co takhle dát si některý z graficky skvělých obrázků jako tapetu? Samozřejmě!

Odhalte tajemství Ukradených vzpomínek

Ukradené vzpomínky už jste u nás možná viděli, ale nově jsme je vydali ve vylepšené verzi, která dostala i svou sběratelskou edici. Tu vám nyní přinášíme hned v několika akcích: například ji můžete získat jako dárek k objednávce přesahující hodnotu 1000 Kč.

Zároveň Ukradené vzpomínky ve sběratelce najdete na dvou kolekcích: na hledačkové kolekci 10+3 a v její digitální verzi kolekci 13 her. V klasické (tedy ne sběratelské) verzi ji pak máme ještě na kolekci 15 her.