Napůl hledačka, napůl adventura, to je Město bláznů, o kterém si něco povíme v dnešní recenzi. Vizuálně velmi originální hra staví na jednoduchém příběhu, zábavných postavičkách a vyzývá hráče k aktivnímu přístupu ve hře – hráč je ten, kdo určuje své kroky hrou a kdo rozhoduje nejen o tom, co se bude dít, ale i o finančních otázkách. Na téhle hře je toho netradičního opravdu hodně.
Je to adventura. Nebo snad hledačka?
Hned v první scéně hry je hráč nucen hledat celou řadu předmětů, které si sebou bere na cestu. Věci jsou klasicky vypsané ve spodní liště a hráč je hledá ve dvou lokacích. Z toho bychom mohli soudit, že jde opravdu o hledačku. Jakmile se však dostaneme do Města bláznů, situace se trochu mění. Zde jde spíše už o schopnost logicky uvažovat, přemýšlet dopředu a plánovat každý další krok.
Abychom totiž dokázali splnit úkoly, které máme ve městě zadané, budeme na to potřebovat peníze. A těch je tu – přesně jako v životě – jen velmi omezené množství a je dobré plánovat, za co je utratíme. Ano, splněním úkolů se dají nějaké dolary zase vydělat zpátky, ale přesto: zdroje jsou omezené.
Příběh a pravidla hry
Hlavním hrdinou této hry je novinář, který byl vyslán do vzdáleného města, kde údajně měli přistát mimozemšťané. Nebude to však mít vůbec jednoduché, protože dostat se k místnímu starostovi je zatraceně těžké. Na své cestě bude potkávat řadu místních postaviček, které mu budou dávat úkoly. Některé z nich půjde vyřešit docela snadno, jiné jsou opravdu komplikované.
Aby hráč dokázal některá přání místních splnit, bude muset nakupovat celou řadu věcí. Na začátku hry má v peněžence 24 dolarů a je jen na jeho zvážení, co s nimi udělá.
Hra nemá lineární příběh. Je jen na hráči, které úkoly ke splnění si vybírá, za jaké předměty utrácí a kde vydělává peníze. Dokonce může také všechno prohrát v kasínu. Otázka, jak se mu nakonec povede splnit hlavní cíl: získat interview se starostou, je tedy stále otevřená.
Velmi neobvyklá grafika
Grafika Města bláznů je taková naivní a přechází (obzvlášť u postav) v karikaturu. Rozhodně zaujme na první pohled, rozhodně je snadno zapamatovatelná. Hra obsahuje desítky lokací a každá z nich je ztvárněna originálním způsobem se zábavnými detaily. Podobně je to s postavami.
Grafický koncept je komplexní a má základní nápad a myšlenku, kterých se drží. Samozřejmě se nemůže rovnat třeba moderním příběhovým hledačkám, ale je to zas něco trochu jiného, než na co jsme zvyklí. A proč nezkoušet nové věci?
Obrovské množství lokací
Běžně větší množství lokací obvykle chválíme. Tady se však zdá, že je jich až příliš mnoho. Hráč si téměř nemá možnost zapamatovat, co se v jaké ulici, ve kterém rohu či zákoutí nachází a jaký úkol by tam měl vyplnit. Lokace jsou velmi dobré graficky ztvárněné, snadno rozpoznatelné jedna od druhé, ale je jich zkrátka opravdu moc
Možná by se v tom dalo lépe zorientovat, kdyby dobře fungovala mapa, ale ta je jednou z větších slabin Města bláznů. Zaprvé není úplně stoprocentně přehledná – významné budovy jsou sice označeny, ale například v domcích „obyčejných“ lidí už se člověk nevyzná. Zadruhé nefunguje tak, že by hráč klikl na lokaci a rázem se v ní ocitl. Ne. Musí označit na mapě vlaječkou místo, kam se chce dostat a následně je naváděn bílými šipkami až do cíle. Když se člověk potřebuje přemístit přes celé město, znamená to nutnost projít klidně deset patnáct lokací. A to je vážně děsná otrava.
Postavičky – zábavné, smutné, trapné i urážlivé a hlavně děsně tupé
Velkým plusem jsou postavičky Města bláznů – lehce zkarikované, legrační a spoustou podivných hlášek. Námět hry tak nějak jasně ukazuje na to, že nebudou příliš chytré. Vlastně jsou dost hloupé, ale tak nějak zábavně a roztomile.
V době všeobecné korektnosti však musíme zmínit, že někdo se možná bavit nebude. Některé postavy jsou opravdu zkarikované až příliš – ať se to týká plnoštíhlých žen nebo postav s jinou barvou pleti. A podobný případ jsou promluvy, které postavy pronášejí: některé jsou zábavné, další na hraně trapnosti a některé by pro někoho mohly znít i urážlivě.
V tom, jak budeme postavy v téhle hře vnímat hodně záleží na našich osobních zkušenostech, smyslu pro humor a možná i aktuální náladě. V tom tkví síla i slabost téhle hry – někdo se bude smát (domnívám se, že obzvlášť dětem bude spousta věcí připadat zábavných), až se bude za břicho popadat, někdo možná uraženě či znechuceně pozvedne obočí.
Hodí se hra pro děti?
Zmínili jsme v předchozím odstavci děti, tak se jim pojďme na chvíli věnovat. Vizuálně se zdá, že by Město bláznů mohlo být určeno právě pro dětské publikum. Jenže při samotném hraní zjistíme, že je hra poměrně těžká na pochopení souvislostí a ke splnění jednotlivých úkolů potřebujeme komplexní myšlení a trochu složitější uvažování. Takže Město bláznů bude pro děti určitá výzva.
Na druhou stranu dospělí hráči jsou obvykle zvyklí postupovat systematicky od úkolu k úkolu, což tady nejde. Děti mají větší potenciál ztratit se v uličkách tohohle podivného města, poznávat jeho obyvatele, bloumat zákoutími a občas vyplnit nějaký ten úkol, aniž by je demotivovala skutečnost, že neví, kam dál.
S hratelností je to vlastně stejně jako s humorem v téhle hře: záleží, jak vám sedne, a zda jste ochotni přistoupit na netradiční pravidla hry.
Hra, která není pro každého, ale stojí za vyzkoušení
Město bláznů je neobvyklé ve všech ohledech, a tudíž je jasné, že nesedne každému. Vzhledem k tomu, že se ale mezi hrami tohoto typu jedná o velké zjevení (skoro jako by ho sem poslali mimozemšťané) rozhodně bychom mu měli dát šanci. Je skvělé, když tvůrci zkoušejí nové koncepty, nebojí se humoru nebo neobvyklých řešení.
Hru navíc můžete nyní získat ve slevě jen za 99 Kč a to už je určitě důvod, proč ji vyzkoušet. Možná vás překvapí, jak se u ní budete bavit.