Noční klid naruší pronikavé hřmění a zlověstný stín. Behemoth se vrátil a nyní se chystá znovu, již potřetí, udeřit. Mezi ním a jeho vizí poslat celý svět do pekel stojíte pouze vy. Porazíte zkázonosného démona i tentokrát, nebo lidstvo pohltí temnota, chaos a smrt?

Trojka v názvu hry napoví, že se jedná o třetí (závěrečný) díl jakéhosi příběhu o démonovi Behemothovi, takže si někdo klidně řekne, že je docela hloupé začínat s hraním od posledního dílu, ale ono to vlastně vůbec ničemu nevadí. Pokud si tedy přímo nepotrpíte na tom znát všechny souvislosti okamžitě. Jednoduše řečeno, je to stejné jako s filmy o superhrdinech – nepotřebujete vidět předchozí filmy, abyste se zorientovali ve vlastnostech a cílech hlavních postav. Všechno to samo vyplyne, stejně jako v této hře.

Zpočátku samé otazníky

Rozdílný přístup někdy zajistí značně rozdílný zážitek ze hry, potažmo z jejího příběhu. Skočit do této trilogie „neposkvrněn“ znamená skočit do příjemně neobvyklého neznáma. Zhlédnete úvodní scénu, vyslechnete si úvodní monolog a pořád nic nevíte. Co, proč, kdy, kde, jak… zkrátka vůbec netušíte, ke všemu se musíte dostat. Někoho to nadchne a namotivuje, jiného taková nepřímost děje může zase odradit. Nic to však nemění na tom, že tak opravdu záhadný děj hledačky obvykle nemají.

O kus tajemna se nepřipravíte ani v případě, že jste předešlé díly hráli. Souvislosti už sice budete znát, ale hlavní kostra příběhu i tak nějakou tu chvíli vydrží schovaná pod plachtou. Jenže něco za něco. Zvratů se v tomhle ději zrovna nedočkáte, dějová linie se neochvějně drží své osy.

Atmosféra a prostředí – chaos, hrůza a děs

Tentokrát je tahle kombinace slov veskrze pozitivní. U hry, ve které máte porazit nemilosrdného démona, prosluněný ráj na zemi vážně nechcete. Scenériím nechybí nic k dokonalému pojetí atmosféry hry – jejich ráz je náležitě ponurý a mrtvolný. Lví podíl na tom má zasazení do noci, do takřka opuštěné krajiny, na níž se vydatně podepsal zub času, a celkovou snahu navíc perfektně podtrhuje hudba. Ano, tomu, co mnohdy u hraní vnímáte snad nejméně, tady budete věnovat notnou dávku pozornosti. Melodie nepostrádají strašidelnost, tajuplnost, a obzvláště skvěle budují gradující napětí.

Jen ho vždy nebudují v úplně vhodné okamžiky. K některým lokacím (zejména po vyslechnutí určitých dialogů) se intenzivní hudba nehodí. Po hlubším zaposlouchání se se z benefitu v podobě unikátnosti jednotlivých skladeb stává drobný nedostatek – znělek je málo, a často se tak opakují. Menší vadu na kráse jinak skvělé atmosféry představují pohyblivé postavy. Jejich grafické zpracování je totiž odlišné, až to leckdy bije do očí.

Příběhové hledačky

Hledání podle seznamu je samozřejmost, kterou od hledačky každý očekáváme. A k tomu vždy očekáváme alespoň jeden další typ. V tomto díle Behemotha stojí za vyzdvihnutí hledání trojice symbolů na jednom obrázku a následné vyjevení části příběhu. Elegantní forma, jak hráči postupně představit zákulisí děje, samotné hledání je také velmi příjemné a byť obtížnost se postupně zvedá, stále je na hony daleko nesmyslnému týrání hráče.

Za podstatně náročnější výzvu tedy lze považovat běžné hledací pasáže, představující nekonečnou změť předmětů. I tyto hledačky je ale možné zvládnout bez tupého zírání, jsou totiž navrženy s rozumem – hledáte sice vysoký počet předmětů mezi ještě vyšším počtem jiných objektů, ale jsou od sebe celkem patrně rozlišitelné, tudíž je to jen o orientaci.

Mini-hry – od všeho trochu

Volba hlavolamů a vedlejších mini-her je velice pestrá, přesto nijak výrazně inovativní. Většinu z nich jste již určitě v jiné hře řešili, takže by jeden řekl, že vás nic nepřekvapí. Jenže překvapí. Obtížnost je velice proměnlivá a co je ještě pozoruhodnější, není takřka nikdy na první pohled odhadnutelná. Vyplatí se proto zkusit vyřešit každou mini-hru. Jednou budete šokováni, že jste ani po několika dlouhých minutách stále nerozlouskli zdánlivě jednoduchý hlavolam, jindy zase budete mile překvapeni, že jste pokořili mini-hru, jíž jste v duchu prvně odsoudili k přeskočení hned, jakmile to bude možné.

Sběratelské předměty, kde jsou?

Všude možně. Panenky, svitky, mince a všechno důkladně ukryto, takže najít je dá nakonec zabrat ze všeho nejvíce. Z vedlejšího bonusu se tak pouhým zvednutím náročnosti stal volitelný herní obsah, vložený přímo do samotného prostředí. A to je fajn, pokud vás na hledačkách prozaicky baví právě hledání. Každopádně počítejte s tím, že velkou část těchto bonusových objektů klidně najdete čirou náhodou, nezáměrně.

Neodbytá bonusovka

Jakmile se děj bonusové kapitoly odehrává před hlavním příběhem, je okamžitě důvod k radosti, a to hned z více důvodů. U takového konceptu se totiž můžete těšit na hlubší rozvinutí některé z částí hlavního příběhu, které tímto zároveň vydá na samostatnou dějovou linku. Zde vám navíc bonusová kapitola poskytne pohled na celé dění druhým párem očí.

Nejde zkrátka o vynucené protáhnutí hlavního děje, ale plnohodnotné pokračování, se kterým si někdo dal práci. Jen mu chybí ten náboj, který měla stěžejní část hry. Laťka byla holt nastavena příliš vysoko.