Recenze hry Tornádo - Tajemství magické jeskyně

Dostanete do ruky další napínavou a zajímavou hledačku, příběh je dramatický, hledání si užijete víc než dost, hned od začátku vás ale možná nadchne grafické zpracování jednotlivých her i animované vložky, které působí dojmem skutečného filmu a spád hry výrazně dokreslují a umocňují herní zážitek. Výborně působí zvukové efekty a občas jen zůstanete stát a budete se prostě chvíli kochat tím, co si tvůrci všechno dali práci vytvořit, aby dojem ze hry byl co nejlepší.

tor

O některých efektech se v recenzi zmíním, zbytek pro vás bude příjemným a věřím, že vítaným překvapením. Zažijete napínavý příběh dvou sourozenců, kteří se díky zásahu divokého tornáda dostali na neznámé, pochopitelně i pěkně strašidelné místo. Ale vezměme to hezky popořádku, od začátku…

tor

Hned na začátku vás čeká rozhodnutí, jakou postavu si pro průchod hrou zvolíte, takže vybírejte podle svého uvážení. Buď hrou projdete jako Jana, nebo jako její bratr Tomáš, to je docela zásadní rozhodnutí, pokud nechcete hrát znovu úplně od začátku, nebudete mít už šanci vybranou postavu změnit. Ve volbách nastavení hry můžete upravit jas obrazovky, intenzitu hudebního podbarvení i zvuků ve hře, nastavíte i celkovou sílu zvuku, citlivost myši, kurzor, vyberete si mezi širokoúhlým nebo obyčejným obrazem, k dispozici je i obnova základního nastavení, pokud byste se dostali do slepé uličky. Ve hře se nemluví, postavy se projevují psaným textem, jako vždy u Špidlů je kompletně vše v češtině. A mohu říci, že mi absence mluveného slova opravdu nevadila. Tak ještě zvolíte obtížnost a můžete začít. Na výběr je lehká (s rychlou obnovou tlačítek nápovědy a přeskočení) nebo můžete hrát jako dobrodruh (obnova tlačítek trvá opravdu dlouho).

tor

Hru stačí spustit a děj se hned začne zběsile odvíjet.Nejprve zažijete pocity hrůzy v obytném přívěsu, který se řítí kamsi dolů do nezřetelných hlubin. Všude kolem je slyšet vytí a skučení vichřice, skutečně tornádo jako vyšité! Rána, tvrdý dopad a… najednou se mi (coby Janě) vybavují vzpomínky na to, co se odehrálo před nějakými dvanácti hodinami. Ocitáte se v pokoji a zatímco se rozhlížíte, upoutá vás jistě dokonalé provedení takových efektů, jako je například občasné sluneční světlo, procházející oknem. Když přijde mráček, sluneční paprsky zmizí, aby se zase za nějakou dobu objevily. A už začínáte hledat baterie a film do fotoaparátu, protože se těšíte na plánovaný výlet. I velký lustr se lehce pohupuje, snad ale visí pevně, aspoň to tak vypadá. Na výlet bude potřeba i spousta dalších věcí, budete si muset vzít batoh a věci do něj naskládat. Tento hledačkový tutoriál můžete vypnout a jít na věc bez něj, pokud jste v hrách podobného typu již zkušení mazáci.

tor

Takže jste už v pilném hledání a Tomáš se zatím někde poflakuje pod záminkou, že připraví auto na výlet. Inu, sestra by měla jít příkladem a tak po něm poklízíte rozházené věci a zároveň dáváte dohromady nezbytnosti na ten zmíněný výlet. Kdepak, než se vypravíte, ještě vás čeká pěkný nepořádek ve vedlejším pokoji, některé věci jsou tady poskládány na nejrůznějších místech, většinou jich je aspoň kousíček vidět. Pokud tomu tak není, čeká vás staré dobré otevírání zásuvek, skříněk a přihrádek, přehrabování v koši s prádlem, záclony jdou roztáhnout a hned je tady lépe vidět, všude se povalují karty z balíčku, ty než dáte dohromady, to bude tedy něco! Ale hledáte současně víc věcí, proto celkem v inventáři přibývají, nepřipadáte si nijak zoufale. Mnohé věci při sebrání vydají charakteristický zvuk, to je docela roztomilé, foťák už je v batohu, cože to volá oknem Tomáš?

tor

HLEDÁNÍ POKRAČUJE

No ano, vždyť nahoře v podkroví už jste to docela poklidila a posbírala spoustu nepořádně odhozených věcí, vypadá to, že se ale budete ještě několikrát vrátit na různá místa, než dáte všechno dohromady. Systém ukládání věcí do inventáře je úplně jednoduchý, vpravo dole vidíte napsáno, co je potřeba udělat a vlevo jsou předměty, které jste zrovna někde našli. Některé je potřeba rovnou použít (můžete tak třeba rozdělat oheň v krbu), jiné budete muset s něčím dalším zkompletovat a potom vložit na správné místo do batohu. Samo se to neudělá, nestačí je jen najít, musíte je opravdu přetáhnout do správného okénka. To je ale označeno obrysem potřebného předmětu, takže zatím docela hračka. Když je batoh plný požadovaných předmětů, zazní fanfára, ale za chvíli vás čeká ještě ten pro bratra, takže znovu procházíte pokoje a hledáte tentokrát pánskou výbavu.

tor

Tak už bychom mohli vyjet, co na to Tomáš? Vždyť snad už máme všechno potřebné. Ale kdepak, nějak se pořád šťourá v autě a tak na vás zbude i posbírat a zabalit jeho rybářské náčiní, vlasce, pruty, mušky, podběrák a kdovíco ještě. Taky si to mohl připravit už včera a nemusel s tím teď zdržovat, nepořádník! No dobře, ale zase budeme mít opravený obytný přívěs, to je panečku jiný výlet než se někde schovávat ve stavu před krvelačnými komáry. Pro přechod do jiné oblasti se vždy zobrazí po najetí kurzorem myši symbol kompasu, pokud tam jít ještě nemůžete, dozvíte se to ve formě napsané zprávy. Tak snad nebude chtít, abych mu šla ještě nakopat žížaly, pojedeme?

tor

POSLEDNÍ PŘÍPRAVY NA VÝLET

Tak ještě si vzít ze svého pokojíku tašku a můžeme…moment, vždyť já taky ještě v tom shonu pro ostatní nezabalila pořádně svoji výbavu! Takže jak jinak, to mě čeká trocha hledání navíc. Přitom ale ve hře jsou scény a témata hledaných předmětů velmi dobře skloubeny, pořád z toho není rozhodně cítit, že něco neustále hledáte. Ačkoli u hry tohohle typu se není čemu divit, jen je to prostě vtipně a nápaditě podáno. Ale nutno přiznat, že tedy dívčí pokojík také uklizeností zrovna neoplývá a dá se tu najít skoro všechno, občas na prapodivných místech kam ty věci nepatří, kdopak je tady asio založil a nechal povalovat? Jenže znáte to, pořádek je pro ty jednodušší, my šikulky holky se tady vyznáme…jen nevím, kam jsem dala tu videokameru?

tor

Že by byla v truhle s hračkami, co mi je líto vyhodit a připomínají mi dětství? Kamera tu není, zato ale spousta důležitých holčičích věcí, na které bych jinak zapomněla… Mnohé předměty jsou funkční, ačkoli ve hře zatím žádný význam neměly (možná na to ještě dojde, ale to bych vám stejně nevyzradil/a), teď už nevím, jestli jsem to pořád ještě já nebo jsem se opravdu na chvíli do té Jany opravdu vtělil. Nebo vtělila? No nic, nemůžu stát a lelkovat (ačkoli různé vypínače, lampičky houpací křesla a další doplňky a vybavení domácnosti vyloženě svádějí k tomu, aby je člověk několikrát zapnul, vypnul, otevřel, prostě nějak použil, pane grafiku a páni tvůrci vůbec, odvedli jste nadprůměrnou práci! Přiznám se, že několikrát od začátku hry mi už nedalo nevyzkoušet kouzelné zelené tlačítko nápovědy, které je označeno otazníkem. Radím vám ale, nedělejte to moc často, vždyť to bylo tak jednoduché, stačilo se pořádně podívat nebo nějaký předmět odsunout, vytáhnout ten správný šuplík…

tor

A už dost! Pokud něco v bagáži schází, budeme se bez toho muset obejít, takhle bychom se vůbec nevypravili a to by byla škoda, vždyť venku je přímo nádherný den. Konečně tedy vycházím ven, prohlížím si ten náš dům, no špatně si nežijeme. Stylová chalupa v krásné krajině, i ten přívěs vypadá, že ho Tomáš dal pěkně do pořádku. Jen to naše staré auto, to úplná chlouba není. Ale na naše výlety do přírody, na procházky, rybaření a lov je možná mnohem vhodnější než nějaký naleštěný bourák. Jenže Tomáš tady nechal povalovat nářadí a šel si umýt ruce, tak to tedy po něm posbírám a uklidím, co mi zbývá. Navíc v poslední chvíli na mě volá, že mu tady vypadly klíče od auta, ať se po nich podívám a rovnou zkontroluji lékárničku. Mám oči jako rys a už chci vyrazit, takže je to dílem okamžiku.

tor

TECHNICKÉ INTERMEZZO

Mám už nějaký kus hry odehraný a tak chci vyzkoušet, jestli všechno správně funguje. Myslím tedy z technického hlediska, napadlo mi, zda bych rychleji (a o kolik času) na stejném místě hry, muset vše opakovat podruhé. Mám mnohé věci ještě v čerstvé paměti, žádná tragédie by to tedy nebyla, ale raději to otestuji. Ukazatel odehrané doby tady nikde nevidím, upřímně řečeno po něm ani netoužím, nehraji pro to, abych hru prolétl co nejrychleji, spíš si užívám i drobnosti, se kterými si tvůrci dali spoustu práce, a při honbě za rekordním herním časem bych o ně jistě přišel. Takže odcházím do menu, opouštím hru a vypínám počítač. Po obědě jsem připraven pokračovat a tak spouštím hru, vybírám vytvořenou postavu (můžete jich mít rozehraných až devět!) a nechávám hru načíst. Výborně, načetla se přesně tam, kde jsem ji přerušil, mohu tedy plynule pokračovat.

tor

Takže lékárnička už je kompletní, to byl zatím asi nejlehčí úkol, který si na mě bratříček přichystal, lahvičky se povalovaly nedaleko a obvaz? Ani se neptejte, kde ho nechal povalovat. Koukej zapřáhnout přívěs a vyrážíme, snad se během toho tvého rybaření stihnu někde u vody aspoň vykoupat, ne, abys na mě pokřikoval, že ti budu plašit ryby! Poklidila jsem i věci na korbě, potom máme mít auto v pořádku, když se nářadí a kanystry najdou snad úplně všude. Tak si vlez, Tomáši, za volant a jedeme… Ale kdepak, ten protiva si usmyslel, abych řídila já. A mně se nechce, navíc s tímhle autem, které už hodně pamatuje, jezdím opravdu nerada, natož abych se s ním vydala po křivolakých cestičkách do jeho vysněného rybářského ráje. Jenže shodnout se nemůžeme a tak přistupuji na stejný způsob, jakým jsme tyhle spory řešili už jako děti. Zahrajeme si prostě karty, kdo prohraje, řídí.

tor

Nějak mi ty čertovy obrázky nejdou, Tomáš ale taky nemá štěstí a hra se protahuje, venku se zatím podivně setmělo, ale my oba toužíme porazit toho druhého a tak nás najednou překvapuje divoké houpání přívěsu, rachot hromů a stroboskopické záblesky, to není jen tak obyčejná letní bouřka, Ani ven si v takovém nečase netroufáme vyjít. A je to ještě horší, přívěs se zvedá ze země a tornádo ho odnáší kdovíkam. A nás v jeho útrobách samozřejmě tím pádem také. To je tedy nadělení. Po několika prudkých otřesech dokonce ztrácím vědomí, nejspíš po nárazu na stěnu. Vzpomenete si na tu úvodní scénu s obytným přívěsem, který z oblohy padá kamsi do temné a chmurné krajiny, ozářené jen pekelnými zášlehy blesků a provázené hromovým duněním! Tak tohle té situaci předcházelo, teď už víte, vlastně to naše dobrodružství začalo. Dopadli jsme tvrdě, ale nemáme nic zlomeného, Tomáš však bude potřebovat první pomoc.

tor

NA CHVÍLI TOMÁŠEM

Pokud zvolíte chlapeckou postavu, vaše role se tedy změní. Jak si s tím tvůrci poradili? Dali si práci s vloženými minifilmy, které drží atmosféru hodně dobře nad běžnou úrovní, nejsou to ty samé, už to je jeden z důvodů, proč si zahrát i za druhou postavu. Pochopitelně nemohli předělat celou hru, rychle přijdete na to, že lišácky obrázky stranově otočili a občas si vypomohli textovou berličkou. Dobrý nápad, možná těch odlišností mohlo být víc, zpočátku jsem je hledal, později pouze sledoval pečlivě filmové vložky. V této verzi nezdržuje přípravy Tomáš, ale Jana se pořád češe, fintí a bráška aby zatím všecko našel, posbíral a zabalil. Každopádně zajímavě vyřešený nápad. Copak vám (pokud jste si už zahráli za Janu) tenhle pohled nepřijde hodně povědomý a přitom jiný?

tor

Úkoly ovšem plníte stejné, při hraní za opačné pohlaví bych asi doporučil před druhým průchodem hrou si dát nějakou pauzu a zahrát něco jiného, jinak vám spousta míst může připadat až příliš snadná, protože právě nad těmi původně obtížnějšími jste si před nedávnem lámali hlavu a ještě si řešení budete pamatovat. Pokud se jen chcete kochat grafikou, klidně do toho jděte hned! Stojí za to si prohlédnout i detaily, které jste při prvním průchodu hrou třeba přehlédli, zpětně se na uložené pozice již vrátit nemůžete, automaticky se vždy ukládá ta poslední u každé postavy. Příběh se jinak odvíjí stejně, odlišný konec s jinou postavou nečekejte.

tor

ZPĚT DO ROLE JANY

Ošetřit bratra je to nejdůležitější, vyvstávají ale i další otázky. První pomoc si Jana pamatuje ještě ze školy, ostatně hlavně spočívá samozřejmě v tom, že v rozbitém přívěsu je třeba dohledat rozsypané věci z lékárničky, zranění není ostatně j¨nijak vážné. Ale noc v troskách karavanu opravdu není lákavá představa, pokud si Jana zprovozní baterku, může se odvážně vydat za hledáním lepšího přístřeší. Krajina je pustá, aspoň ten déšť že už trochu polevila tak se dá venku pátrat. Pokud budete hledat některé potřebné věci v přívěsu a ještě nebude baterka funkční, občas místo sahání po nápovědě je lépe počkat, až série blesků na chvíli osvětlí i drobné předměty, které se po dopadu samozřejmě rozsypaly do všech směrů a zakutálely občas kdovíkam. Krajina vypadá pochmurně, ani to pověstné světýlko v dáli nikde nebliká. Kde tedy budete spát?

tor

Venku to moc útulně tedy nevypadá, ale nakonec to trochu propátrám v okolí a navís se zase dává do deště a přívěs má ve střeše pořádnou díru. Tak si tedy zahraju na dřevorubkyní a cizí mi není ani práce s mačetou, to znám z filmů. Spoustu předmětů lze uchopit a vyzkoušet na okolí, buď se dozvím, že se s tímhle náčiním momentálně nechytám, nebo se konečně objeví zelené kolečko a už lítají třísky! Takže ekologie jde stranou, musíme přece někde složit hlavy. Naštěstí se člověk u klávesnice ani se sekyrou moc nezapotí, spíš jen při tom, když koumá, kde by se dala vhodně použít a pomohla mi k dalšímu postupu. Strom padá, osekám tedy větve a ejhle…jeskyně je tady a temný vstup sice vypadá hrozivě (mohlo by tam i číhat nějaké divoké zvíře, já se ale bojím nejvíc myší, odvážně se tedy hrnu dovnitř…

tor

V jeskyni je pochopitelně tma jako v pytli, naštěstí moje baterka je už funkční a tak prohledávám s trochou strachu kdesi v koutku mysli temná zákoutí. Kdyby se to tady trochu poklidilo a podařilo se mi jeskyni zútulnit, bude to na noc bohatě stačit. Povalují se tu velké i menší kameny, poskládám si tedy ohniště, to přece zvládne každý. Sice to pro jemnou dívku není ta pravá práce, jenže po zraněném Tomášovi přece takové věci chtít nemůžu. Zlatá baterka, bez ní bych byla úplně vyřízená! Jenže jak dlouho baterie vydrží? Raději si s tím trochu pospíším, to bude mít bráška radost, až se dozví, že máme zajištěn úkryt před nepohodou. Navíc je to jen kousek, sem jistě dojde bez problémů, stejně to možná s těmi pár modřinami a škrábanci možná trochu přehání, na umření mu určitě není.

tor

Vzpomínám, jak bylo s ohněm v pravěku, bouře a blesky se sice venku předvádějí naplno (opět musím pochválit grafické zpracování a zvuky, atmosféra je přímo dokonalá!), ale hořící strom, zasažený bleskem tu nevidím. Chápu, jak asi bylo Robinsonovi, vzpomínám i na hrdiny z Tajuplného ostrova, ale pan Cyrus Smith tu s námi není, musím si tedy poradit sama. Když najdu suché dřevo a další potřebné drobnosti, konečně se mi oheň podaří rozdělat, je to úžasný pocit, dokázala jsem to! Hned jeskyně vypadá mnohem útulněji a prohlížím si pro jistotu každý z předtím tak temných a strašidelných koutů. I teplo tady bude, kdepak, oheň, to je prostě věc, kterou nelze ničím nahradit. Jak že jsem ten oheň rozdělala? Ale no tak, tohle není přece návod ke hře, tohle jsou dojmy a pocity, jinak se tomu říká recenze. Tak si trochu lámejte hlavy sami, není to vůbec těžké.

tor

Usnuli jsme, ani nevím jak. Když se probouzím, Tomáš už je na nohou u z ohniště se ještě trochu kouří. A je to tady, milostpán má hlad, co prý s tím budu dělat. Tak mi nezbývá, než vymyslet, jak naplnit naše hladové žaludky, určitě něco ze zásob zbylo, ještě že jsme jídlo nedali do auta, ale nechali ho v přívěsu. Jenže uvnitř zdemolovaného pojízdného domečku to za světla vypadá ještě hůř, než se nám zdálo za svitu blesků. No nic, vyhrnu si pomyslné rukávy a dám se do hledání použitelných potravin, přece toho bráchu nebudu poslouchat, jak si stěžuje na kručení v břiše. Kromě toho mám taky hlad a na ty chlapy se v některých věcech prostě nemůžete spolehnout. Tak mu tedy vytřu zrak a připravím snídani, že se z toho prostě posadí na zadek! Hledám a přebírám, ono to nakonec docela půjde zvládnout…

tor

Když jsem nakonec předložila bráškovi (a pochopitelně i sobě, vždyť jsem se od začátku hry pomalu nezastavila!) přímo lahodné tousty, sklidila jsem uznání, obdiv a chválu. Jenže, ačkoli o tom pořád nechci začínat mluvit, myslím na budoucnost. Co s námi bude? Ne, hysterčit nesmím, nejsem přece nějaká ufňukaná panenka, ale dobrý pocit z toho tedy fakt nemám. Tomáš je ale s plným žaludkem najednou jako vyměněný, plný energie a rázně se sám pasoval do role zachránce. Rozhodně ho však nebudu nijak pošťuchovat, vždyť tenhle problém nás podvědomě trápí už od doby, kdy jsme zjistili, že vůbec netušíme, kde jsme a co nás ještě čeká za nástrahy. Vždyť stačí pohled na rozbitý přívěs a je hned zase po dobré náladě…

tor

V lese jsme při obhlídce okolí objevili nějaké podivné sochy, určitě by to stálo za prozkoumání. Jsou na nich zvláštní tajuplné symboly a vypadají pěkně staré. Že bychom měli před sebou nějakou nápovědu na řešení zoufalé situace? Zkoumáme je a prohlížíme, lámeme si hlavu nejen nad tím, kdo a kdy je tady zanechal, spíš se snažíme najít nějaké vodítko. A už je tady první zakomponovaná minihra. Je zajímavá, procvičíte si optické vnímání tvarů i schopnost přemýšlení a improvizace. Už jsem si říkala, že nepředvedu nikde své schopnosti. No, chvilku jsem se trápila, ale říkám si, že to je teprve na rozcvičení a taky jsem si s ní celkem rychle poradila. Kdepak, takové oživení pobaví a chvíli se člověk věnuje zase jiné činnosti, než se starat o všechno, co Tomášovi připadá pod jeho mužskou důstojnost. Kdoví, jestli by si s tím tak rychle poradil on?

tor

Získaný amulet (nebo co to je, při historii jsem moc ve škole pozor nedávala, to musím přiznat) nám pomohl v zášlehu modrých záblesků objevit tajemnou jeskyni, jejíž zející vchod připomíná tlamu nějakého dravce nebo něčeho podobného, rozhodně však už na pohled děsivého. Ale kdepak Tomáš, hned se hrne, že to tam musíme prozkoumat…jenže je tu problém. Sice ne myši, ale rozzuření divočáci, ona je to vlastně taková skoro jako veliká myš a prostě – co to nepřiznat – mám z nich docela respekt. (Tady bych si dovolil vůbec první výtku ke hře, zvuk „rozdivočelých“ divočáků připomíná spíš spokojeného pašíka v chlívku, vypadají navíc tak nějak podvyživeně…) Cesta k úspěchu vede přes žaludek, rozsekl to Tomáš. A tak se vydáváme sbírat něco, čím bychom kance zasytili a odlákali k zalehnutí kdesi v houští.

tor

Nijak nelituji toho, že jsme do jeskyně vlezli, to je tedy něco! Tomáš stojí a jen zírá, já asi vyhlížím obdobně. (Grafické zpracování opět něco non plus ultra, u stropu se kývají netopýři, na stropě jeskyně něco tajuplně modře problikává). Stojí tady podivné sochy (když jsem je nazvala „patníky“, Tomáš se na mě osopil jako na nekulturního nevzdělance), hned mě upozorňuje na zvláštní otvory ve stěnách nad nimi a koumá, k čemu asi sloužily. Mně je to úplně šumafuk, já chci konečně najít cestu domů! Ale nezbývá mi, než sdílet jeho nadšení (ke stropu na ty lítající myši se raději nedívám, abych je neopatrným pohledem raději neprobudila) a nakonec musím (zase já) řešit hádanku a probíjet se několika minihrami, které jsou propojené, ačkoli hledání v nich a mezi nimi také nechybí. Tentokrát je to o otáčení koleček a skládání symbolů, tohle mi jde.

tor

Nakonec je ale těch hádanek a skládaček nějak moc, trochu už mi začínají lézt na nervy. (Abych pořád jen nechválil, minihry jsou fajn, ale často dál byly na stejném principu a poměrně jednoduché, občas až stupidní). Tvůrci je mohli víc rozprostřít do celé hra, tady se to minihrami začíná jen hemžit. Ale kdo je má rád a puzzle i skládačky jsou pro něj to pravé, opravdu si jich užije dost.) Konečně pracně (no, nebylo to nic, co bych po chvíli zkoušení a koumání nezvládla) vyřešíme hádanku jeskyně a jdeme zase o kousek dál, celí napjatí, jaká nás čeká další patálie. Je jasné, že jsme se vydali dobrou cestou, ale kolik útrap nás ještě čeká, to si odhadovat opravdu netroufám, Tomáš je spokojený, že jsem ty hlavolamy zvládla a klidně si zatím prohlíží další část jeskyně.

tor

Ve figurínách, které jsem pracně získala v minihrách a postavili jsme je na podstavce, se nám ale nedaří najít nějaký smysl. Jak je použít? Přece se mi je nepodařilo získat jen proto, abychom jimi vyzdobili jeskyni? Pod jednou z nich se otevřel jakýsi malý portál, chvíli si lámeme hlavy. Protože se přece nesnížíme k používání nějakých nápověd, nějakou dobu nám to trvá. Ale tentokrát musím přiznat, že to byl Tomáš, koho napadl další postup. Čeká nás zase nějaká ta minihra, jinak nás jeskyně dál prostě nepustí, ale já se s tím poperu, že se bude Tomáš divit! Taky se diví a další postup je na dosah ruky. Jejda, minihra, podobného typu jako ta před nedávnem, teď už vím, kudy na to.

tor

Runy, to jsou přece takové symboly, nebo snad starodávné písmo dávno zaniklého kmene, který toto místo zabezpečil před nepovolanými návštěvníky? Nevadí, přijímám výzvu a když pochopím, co s nimi mám provádět, cítím podvědomě, že se mi daří tajemství ornamentů na vysokých sloupech vyřešit. Opět to nepůjde úplně jednoduše, číhá na nás další minihra, je trochu škoda, že ti Indiáni (jak tvrdí Tomáš, byli to určitě oni) si tolik libovali v hádankách s pootáčením komponentů, copak nemohli pro nás občas nachystat i nějakou jinou mazanou léčku? Na nás si ale nepřijdou, spojíme síly a vyzkoušíme pár kombinací, když jsme se už dostali až sem, přece to nevzdáme, ne? Hurá přes most a do dalšího otvoru ve skále…

tor

Jeskyni vévodí dvě medvědí sochy (konečně žádná myš na dohled) a kamenná vrata nám brání v postupu, Co jiného nás čeká, než pořádná porce hledání a pochopitelně i nějaká ta minihra, zase mi to nedá a ztrácím spoustu času (ale já to osobně za ztrátu nepovažuji, ačkoli Tomáš mě pořád nedočkavě popohání) prohlížením úžasně zpracovaného interiéru. Mít tak u sebe foťák, tohle už nikdy asi neuvidím! Jenže ono to zase tak rychle nejde, takže nakonec poznávám úplně dokonale každý koutek majestátní jeskyně, zase pracuji s magickou lupou (jednou už jsem ji v ruce měla, to byla ve tvaru želvy, ale přece nemůžu vyzradit vše. Hledání skrytých artefaktů (už jsem si na to slovo zvykla a doma budu oslňovat kamarádky svými znalostmi) je zdlouhavá práce, navíc musím proběhnout i prostory, které už jsme prošli, ti Indiáni to nechali roztroušené opravdu snad všude!

tor

Medvědí sál (jak jsem si to místo sama pro sebe v duchu pojmenovala) máme úspěšně za sebou, před námi se tyčí magicky světélkující totemy. Jasně, že tu nejsou jen tak, jsem docela mile překvapena, že tentokrát je miniherní vložka trochu jiného typu, z pootáčení snobů už mě začínaly bolet ruce. Dojde i na puzzle, překvapivě až možná příliš snadné, o to rychleji se ale blížíme (aspoň v to skrytě doufám) k vysněnému domovu, takže na co bych si mohla stěžovat. Místy si neodpustím této pasáži hry vyčíst určitou monotónnost, co se hádanek, skládaček a dalších hlavolamů týče, řeším je už někdy skoro automaticky. Totemy vydaly své tajemství a co dál? Víme kam jít, ale musíme se na vyvýšený stupeň nějak dostat…

tor

Na řadu přichází trocha ruční práce, Tomáš se sice galantně nabízí, že sekyru do ruky umí vzít opravdu fortelně, nechci se však nechat zahanbit a tak si s těmi pár klacíky poradím sama, stejně jako už odmalička umím vázat opravdu pevné a spolehlivé uzly. Bez těch by to totiž dál nešlo, ani Tomáš se tam vyšplhat nedokázal. Pak že se pro nás holky tyhle Bukovské dovednosti nehodí. Kdepak, takové věci mě vždycky víc bavily než nějaké panenky a vyšívání… Možná za to vděčím hlavně tomu, že jsem se vždycky snažila vyrovnat bráškovi, občas ho i překonat. Jsem moc ráda, že je tu se mnou, jinak bych asi občas propadala beznaději a zoufalství. Ale spolu to určitě dokážeme!

tor

(Pořád je tahle cesta neuvěřitelná pastva pro oči, prostředí nepůsobí jako kreslené obrázky, detaily jsou propracovány do nejmenších podrobností a oživení samovolně se pohybujícími nebo různě manipulovatelnými předměty dodává hře na zábavnosti i přitažlivost. Už teď se těším na druhý průchod hrou v roli Tomáše. Pozn. recenzenta). Dostáváme se do další jeskyně, je vyzdobena spoustou krásných předmětů, u nichž si občas účel troufám jen mlhavě odhadovat, tyhle závěsné lapače snů ale dobře znám, taky jsme je doma rozvěsili, prý opravdu fungují.

tor

Ale všechno by mělo někde včas končit, to jistě platí i pro recenze. Přece vás nepovedu celým příběhem až do konce. Hledání, skládání puzzlů a spousta dalších miniher na vás teprve čeká, některé v sobě mají zakomponované i zajímavé nápady. Kupříkladnu když duch indiánského šamana požaduje za svou pomoc poschovávané bubínky, nejen že mu je musíte posbírat, ještě na ně bude třeba podle jeho vzoru zahrát. Pokud máte hudební sluch, je to poměrně snadné, ale řešení lze vykoumat i jinak. Jistě na to po chvíli přijdete. Také se budete přehrabovat v elektrických zařízeních a do ruky dostanete i svazek dynamitu. K opravdivým zásekům ve hře nedochází, upřímně vám radím, zkuste minimálně používat tlačítko s otazníkem, které vám vždycky nápovědu přinese, současně vám ale ukrojí kus ze zábavné a napínavé hry. Mnohem větší radost budete mít, pokud nástrahy zvládnete sami… Tak hodně štěstí, nakonec to jistě dobře dopadne!

 

NA JAKÉ SESTAVĚ SI ZAHRAJETE?

Procesor Pentium 900MHz nebo lepší

RAM 256MB

Video karta RAM 32MB

DirectX verze 9.0 nebo vyšší

Operační systém Windows 8, Windows 7, Vista, v pohodě poběží i na Windows XP

 

PALEC NAHORU A DOLŮ

aneb klady a zápory hry

+ Vynikající grafické zpracování, obrázky nejsou statické, dýchá z nich realita

+ Zajímavý nápad s možností hrát za dvě odlišné postavy

+ Perfektně zpracované animované minifilmy, navozují atmosféru a jsou opravdu lahůdkové

+ Přehledné menu a pochopitelně kompletní čeština

+ Napínavý příběh, fantasticky zpracovaná zvuková kulisa (až na (rozzuřená“ divoká prasata)

+ Logická řešení hádanek a kombinací předmětů

- Hudební motiv se začíná dost často opakovat

- Minihry a puzzle jsou stavěny na hodně stejném principu a tím pádem později už moc hráče nebaví

- Čekal jsem, že se indiánský motiv a kouzla nějak objasní, zůstaly jen kulisou

- Ke konci jako by tvůrcům trochu docházel dech s nápady

- Poměrně nízká obtížnost u miniher, skládaček a puzzlů

- Ještě o kousek delší to být mohlo…

- Nelze si po skončení hry znovu připomenout nezapomenutelné okamžiky spuštěním vložených animovaných sekvencí, jedině příběh prožít znova. Nebo je nevím, jak na to? Ale asi to opravdu nejde… stejně jsem si to za pár dnů chtěl dát ještě jednou

Pridat.eu

Komentáře

1 | Filip | před dvěma roky

Snad nechate nejake prekvapeni i pro hrace? Toto je spis navod nez nejaka recenze, a vubec recenze by mnel delat nekdo nestranny, a ne clovek od spidly…

reagovat

2 | ELMA | před dvěma roky

také mám spíš pocit návodu než recenze… Je to škoda, takhle už vím, co mě čeká :-(

reagovat

3 | MILI | před dvěma roky

Uz se tesim. Navod si cist nebudu ,snad to zvladnu. Az budu potrebovat tak se podivam.

reagovat

4 | jirka | před dvěma roky

na konci : prohlédnout si animované sekvence?
otevřete si složky s nainstalovanou hrou, určitě tam
něco najdete ;-)

reagovat

5 | chendler @ | před dvěma roky

Co k tomu napsat, snad jen, ze na konci hry nebude to povestne zlo v podobe to be continue:D… Jinak hra vypada hezky:))

reagovat

6 | jehla @ | před dvěma roky

zlo

[5] chendler: Neboj, zlo tam není…ale dát si to za druhou postavu bylo taky fajn, uvidíš, že budeš spokojenej…:-))

reagovat

7 | chendler @ | před dvěma roky

[6] jehla: Co ze ?D ty uz si to hral? Je za druhou postavu jinej pribeh? dik

reagovat

8 | jehla @ | před dvěma roky

Hrál

[7] chendler: No, já psal tu recenzi, víš? Takže hrál…fajn to bylo…

reagovat

9 | chendler @ | před dvěma roky

[8] jehla: To verim:) ale ja se ptal, jestli to jiny dej, kdyz hrajes za holku?:)

reagovat

10 | chendler @ | před dvěma roky

[8] jehla: Jo jinak taky si udelam recenzi tu svou .D mnohem kratsi ale:)

reagovat

11 | Pupiš | před dvěma roky

Kdy asi tak, prosím pěkně, hra vyjde?

reagovat

12 | chendler @ | před dvěma roky

[12] jehla: Dekuji:) problem byl ten ze recenze je moc dlouha a chcu se nechat prakvapit:)

reagovat

13 | nepa | před dvěma roky

Filip

[1] Filip: Návod je vždy dobrý. Když ho nemusíš použít, je to tvoje plus. Ale když se člověk na něčem zasekne a neví co ještě udělat, je to pomůcka. Lepší než když uživatelé různě v komentářích píší o rady na jednotlivé kroky ve hře.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.